K 400
Toto rýpadlo je určeno k odtěžení už jednou těžené, nasypané a velmi zvodnělé vrstvy lepivé skrývky.
Proto ty neobvykle široké housenice a jejich extrémně malý tlak na pláň.
Vypadá zajímavě, že ?
Vývoj K 400 ale byl ukázkou toho, jak by vývoj nikdy neměl probíhat. Úvodním projektem ( tj. studií ) byla pověřena skupina sice
sebevědomých, ale nezkušených nováčků. jejichž asi jedinou devízou bylo, že uměli ovládat 3D modelování.
Tak se stalo, že kolesový výložník byl navržen s profilem plnostěnného otevřeného H s jediným vodorovným zavětrováním.
Takový kolesový výložník by se samozřejmě kroutil už od nesymetrické vlastní tíhy špičky ( to je koleso, jeho pohon a příslušenství ).
( něco podobného prý vzniklo kdysi dávno v Uničovských strojírnách jako kolesový nakladač KN130 a muselo být úplně překonstruováno )
Sloupy otočné desky K 400 byly ve studii navrženy bez příčného spojení poblíž ložisek začepování kolesového výložníku - viz foto vlevo.
To také není možné, patu kolesáku by roztrhaly vnitřní síly od deformací mnohem mohutnějších sloupů. Takové rýpadlo by nikdy netěžilo.
Když dostanete k rozpracování takhle zpackanou studii a víte nabeton, že je koncepčně špatně, nezbude vám, než ji nejdřív předělat
a teprve potom zpracovat projekt - to je poslední fáze vývoje před kreslením výrobních výkresů.
V projektu musí být hotové kompletní návrhy ocelových konstrukcí, profily prutů, spoje, svary, stabilita prutů, všechny výpočty, ...
Jenže čas běží, nikdo z vedení firmy svoji chybu neuzná a plánování předělat nechce. A z vás udělají potížistu, tak to u nás chodí.
Kolesový výložník s oválnými lemovanými otvory v bočních stěnách, s dvojím vodorovným zavětrováním a s prostupnými diafragmaty
je proto řešením z nouze. Prostor na příhradovou konstrukci nebyl a přitom ( aspoň tedy mně ) bylo jasné, že skrz jeho konstrukci
musí vést spodní vratná větev dopravníku i s povinnou vůlí na vybočení pásu a že k jeho girlandám musí být přístup ze všech stran.
Výpočtově šlo o jednu z nejsložitějších věcí, kterou jsem kdy dělal. To proto, že komerční SW nemají ani nemohou mít schopnost
logického kombinování normových zatěžovacích stavů. Z tisíců možných kombinací je třeba vybrat jen několik málo a ty
potom řešit detailně - včetně stability stěn a pod. Ale výběr těch kombinací je nutno opřít o proces, který je spočítat umí.
Subjektivní odhad sebelepšího výpočtáře nestačí. Takže bylo nutné krom "velkého" skořepinového modelu sestavit a udržovat
ještě jeden korespondující nosníkový pro MKP -- ( KOPR ). Podle něho byly vybrány jen rozhodující lineární kombinace zatěžovacích stavů
a ty pak byly řešeny podrobně na skořepinovém modelu v prostředí FEMAP + NASTRAN.